Existuje život po smrti?
Náš život na zemi je vzácnou příležitostí k duchovnímu růstu. Všichni se během života připravujeme zemřít. Někteří vědí, že to bude brzy, jiní mají ještě mnoho let čas se na to připravit, ale jsou i tací, kteří zemřeli dříve, než očekávali. Je realitou našeho pozemského života, že každý umře, jen neví přesně kdy. Mnohým nebude dána příležitost, aby se připravili na přechod do nové etapy života.
Statistiky ukazují, že většina lidí věří v nějakou formu života po smrti, ale většina z nás má o ní jen neurčité představy. Zájem laické veřejnosti o chápání smrti jako přechodu do vyššího stavu vědomí, které se původně považovalo jen za předmět náboženského studia, se projevil poté, co psychiatrička a autorka knih Dr. Elisabeth Kubler-Rossová obšírněji popsala proces smrti a umírání. To bylo podnětem k tomu, že lékaři, psychiatři a vědci začali mít na smrt jiný pohled.
Poznání a pochopení života po životě může pomoci mnohým z nás se zbavit strachu a bolesti, když se připravujeme na vlastní smrt nebo smrt někoho, koho milujeme. Toto pochopení může také nesmírně pomoci truchlícím v období odchodu jejich blízkých. Naše životy na zemi jsou přípravou pro věčný život, což je pro nás zdrojem velké naděje, očekávání a radosti.
Účelem těchto stánek je poučit lidi o následujícím životě, aby jim poskytly vedení pro významnější život na zemi a pomohly tak rozptýlit nepřirozené obavy a podnítily čtenáře k úvahám o vnitřních přípravách k tomu, aby tato záhadná poslední cesta byla přirozenější, smysluplnější a radostnější.
Od Platóna a filozofů starého Řecka, přes Ježíše a sv. Pavla, africké a orientální kultury, až k duchovním médiím 20. a 21. století, byla víra v určitý druh přežití našeho pozemského života neustále hlásána. Ježíšovo tvrzení, že v domě jeho Otce „je mnoho příbytků“ jen umocňuje pravdivost tohoto tvrzení.30 otázek a odpovědí o životě po smrti
1. Existuje život po smrti? Jak to víme?
Přestože se mnohé tradiční víry snaží vyhýbat tomuto tématu, svědectví o duchovním světě prostupují celou Biblí. Proroci jako Ezechiel a Izajáš mluví o silných duchovních vizích, podobně jako pisatel knihy Zjevení. V Evangeliích nacházíme pasáže o andělech (Lk. 1:28). Na Hoře proměnění Ježíš mluví s Mojžíšem a Eliášem (Mt. 17:1-3). Křesťanští mystici a svatí často také mluví o duchovních zážitcích.
Tvrzení, že život pokračuje za fyzickou smrtí potvrzují dobře známé a nevysvětlitelné jevy, jako například zážitky „blízké smrti“, vize se „zemřelými“ lidmi, jakož i autentické komunikace z „druhé strany“.
K pochopení, co se s námi stane během smrti, potřebujeme v první řadě pochopit, z čeho se skládáme. Většina lidí se snaží identifikovat se se svým fyzickým tělem, ale to je jen jedna část obrazu. Nejsme jen fyzická hmota, ale také duchovní podstata. V konečném důsledku můžeme říci, že jsme duchovní bytostí, která vlastní fyzické tělo. Když zemřeme, „svlékáme si“ fyzické tělo, jako když si svlékáme šaty, ale duchovní podstata zůstává.2. Pokud život po fyzické smrti existuje, kde se nachází?
Zatímco většina lidí připouští víru v nějaký druh života po smrti, málo lidí přijímá skutečnost, že během našeho života existujeme najednou v obou světech – ve fyzickém i v duchovním. Existuje zde neviditelný duchovní svět, který obklopuje tento fyzický svět a je obydlen těmi, kteří již odešli z tohoto fyzického světa. Protože tyto dvě říše se prolínají, může osoba „blízko smrti“ „odletět“ ze svého těla.
Abychom pochopili, jak můžeme současně žít v obou říších i přesto, že si to z větší části ani neuvědomujeme, musíme si uvědomit, že existují v přírodě věci, které jsou také mimo dosah našich fyzických smyslů. Například nevidíme infračervené světlo nebo rentgenové paprsky, nebo neslyšíme nízkofrekvenční nebo vysokofrekvenční zvuky, přesto X-paprsky a vysoké a nízké frekvence zvuku existují. To jen potvrzuje, že i když nedokážeme vnímat našimi fyzickými smysly duchovní svět, existuje kolem nás. Odhalení moderní vědy potvrzují naši víru k tomuto názoru. Zatímco v minulosti vědci přemýšleli o materiálním světě sestávajícím se z pevných částic hmoty, byť i malých, nyní zjišťují, že tomu tak není. V současnosti převládá idea materiálního světa jako světa sestávajícího z neviditelných částic energie.
Důsledky této teorie s dopadem na existenci duchovní dimenze jsou již jasné. Tím se například otevírá možnost další interpretace poznámky Alberta Einsteina, že jeho práce byla duchovní a zahrnovala myšlenku, že kde hmota končí, začíná duch.
Tak jako vnímáme fyzický svět se svými fyzickými smysly (zrak, sluch, chuť, hmat a čich), podobně i duchovní svět můžeme vnímat podobnými duchovními smysly, které však nejsou ohraničeny fyzikálními zákony přírody. Protože většina z nás není spojena se svými duchovními smysly, uvědomíme si realitu duchovního světa, až když do něj vstoupíme na konci našeho fyzického života.
3. Co jsou to „zážitky blízké smrti“ (ZBS)?
Sdílení zážitků blízké smrti podnítila zejména kniha Dr. Raymond Moodyho „Život po životě“, která se stala bestsellerem. Dr. Moody důvěryhodně píše o svém rozsáhlém výzkumu s lidmi, kteří byli krátkou dobu klinicky „mrtví“ a byli oživeni. Společné výpovědi, které se nejčastěji objevily v tomto množství zážitků, jsou následující:
• Identita jedinců, kteří umírali zůstává nedotčena. Duchovní já opouští tělo a pozoruje ho v jeho stavu bez života, ale necítí přerušené vnímání vědomí.
• Pocity s opuštěním těla jsou popisovány velmi pozitivně – vidí světlo, záření, lásku, radost, klid a necítí bolest.
• Vědomí duchovního průchodu do tmavého tunelu na konci s extrémně zářícím světlem.
• Setkání s příbuznými a přáteli, kteří jsou již mrtví. Jejich komunikace je spojena s uvítáním, ale osobě, která právě zemřela, je dána možnost návratu na zem do svého fyzického života.
• Často je osoba přivítána velkým světlem a láskou, kterou si spojuje s Bohem, Stvořitelem nebo náboženskou osobou jakou je Ježíš.
• Někdy se osobě ukáže panoramatický přehled jeho pozemského života v chronologickém pořadí.
• Vědomí nebo duch může všechno slyšet a vidět, co se kolem něj děje, ale nemůže komunikovat, nahlas mluvit či dotýkat se.
• Osoby instinktivně pozorovaly, že když vchází do tohoto světla, existuje bod, odkud již není návratu do fyzického života, a tento pocit je poznamenán skutečností, že dané osoby se do svého fyzického života vrátily.
• Po navrácení do svého fyzického života většina osob, které měly ZBS, cítily zlepšení kvality svého života. Neměly už žádný strach ze smrti a poznaly smysl svého života.
4. Odchází se do duchovního světa automaticky?
Je nutno poznamenat, že není-li člověk vychováván k víře, že život po smrti existuje, pak takový člověk neumí pochopit proces, který právě probíhá. Tito lidé pak popisují tohle nedostatečné vědomí si tohoto procesu, jako nesmírnou nespravedlnost, protože přechod do duchovního světa je pro ně zmatený a duch pak putuje neidentifikovaný bez těla jako „uvízlý“ mezi dvěma světy s pocitem, že nikam nepatří. Tento stav přetrvává, dokud této „ztracené duši“ není poslán duchovní průvodce jako zachránce a vychovatel.
5. Čemu je duchovní svět podobný?
6. Může duchovní růst pokračovat i na „druhé straně“?
7. Jsou si lidé na druhé straně vědomi našeho přechodu?
8. Setkáme se s našimi příbuznými a přáteli, kteří odešli už dříve do duchovního světa?
9. Jak budeme vypadat v duchovním světě?
Člověk si víceméně zachovává své charakterové vlastnosti. Co však určuje, jak bude vypadat v duchovním světě, je kvalita srdce a duchovního života na zemi. Vnitřní kvalita člověka je vnímána jako světlo. Charakteristické rysy sice můžeme rozpoznat, ale to, co člověka identifikuje, je světlo, které z něho vychází. Například ti, kteří zasvětili svůj život druhým, jako Ježíš a jiné náboženské osobnosti, vyzařují jasné světlo, podobně jako osoby z domácností, které se obětovaly pro rodinu, vyzařují také takové světlo a v duchovním světě jsou pro ostatní velmi přitažlivé.
Je-li tělo v době smrti poškozeno, jeho duchovní tělo je zdravé a v duchovním světě nebude cítit žádnou bolest nebo poškození. Jelikož duchovní svět je svět mysli a osoba může stále myslet na tuto bolest nebo poškození, tento stav si může přenést i do duchovního světa a bude ji cítit tak dlouho, dokud ji daná osoba bude udržovat ve své mysli.10. Co budeme dělat v duchovním světě?
Kvalita života v duchovním světě je přímo závislá na srdci a jeho aktivitách na zemi. Láska je zde tou nejvyšší hodnotou, proto existuje spousta příležitosti pro její realizaci. Duchovní růst probíhá prostřednictvím dynamiky lásky, která se rozvíjí pomocí služby druhým. Vztahy jsou zde proto velmi důležité.
11. Musíme být nábožní?
Pravdou však zůstává, že velká světová náboženství jsou nositeli univerzální duchovní pravdy, jsou zdrojem duchovní výchovy milionů a snad miliard lidí, byla a jsou zdrojem duchovního rozvoje lidstva. Proto správné pochopení a žití podle určitého náboženství se nutně promítá do duchovního růstu jeho následovníků, a tím pádem je vysoce hodnotné v přípravě těchto jednotlivců pro co nejbohatší život v duchovním světě. Přestože jednotlivec nemusí být „nábožný“, jeho přebývání v duchovním světě bude nutně ovlivněno pochopením a realizací určité náboženské tradice.
Důležité je však pochopit, že ne všechna učení popisovaná jako „náboženství“ jsou užitečná. Náboženství, které soudí, má předsudky, je kritické a úzkoprsé, brání přirozenému duchovnímu růstu svých následovníků.
Je to láska a ne náboženství, které vytváří duchovní růst. Kde náboženství učí lásce, tam je růst. Kde náboženství brání lásce, tam je stagnace.
12. Co se stane, když nejsme nábožní?
Přestože ideálním místem pro duchovní růst je země – což je také důvod života na zemi; tak ale i růst v duchovním světě zůstává určitou možností. Avšak tam nám chybí fyzické tělo a proto je růst v duchovním světě mnohem obtížnější. Příležitost růstu do úplného rozměru lásky (dětská láska, sourozenecká láska, manželská láska a rodičovská láska) je nezbytná, pokud jsme na zemi. Lásku, která byla zneužita, nebo nesprávně nasměrovaná, je nejlepší napravit ve fyzickém životě, kdy má člověk naprostý rozměr fyzických a duchovních smyslů, které může používat a pomocí nich komunikovat. 13. Pokud věříme a praktikujeme jiné náboženské tradice, má to vliv na kvalitu života v duchovním světě?
Nejtěžší věcí pro osobu, která byla na zemi hluboce ponořena do určité náboženské tradice, je uvědomit si, že forma samotná člověka nevyzvedne, ale je to srdce. Proto ti, kdo lpí na určité vnější formě náboženství, se v duchovním světě také setkají s podobnými bytostmi a nezáleží na tom, čím byli na zemi. Z tohoto pohledu i v duchovním světě pokračují kongregace v určité náboženské tradici, kterou praktikovali na zemi. Bude to do té doby, dokud nepochopí, že existují také vyšší sféry, kde se praktikuje láska. 14. Potkáme Boha a jiné náboženské postavy?
Jiné náboženské osobnosti, včetně zakladatelů světových náboženství, svatých a proroků existují ve svých vyhrazených dimenzích v rámci duchovního světa. Podobnost života, srdce a vědomostí s určitou osobností rozhoduje o blízkosti k určité náboženské osobnosti. 15. Jaký význam má lítost a náprava našich špatných skutků na zemi?
Když si uvědomíme, co zranění způsobilo a máme snahu to napravit tím, že žádáme o odpuštění, pak může začít léčení ducha. Toto osvobozuje obě strany a dává jim prostor pro větší lásku a duchovní růst.
Obnovení vztahu člověka k Bohu a k lásce má velkou hodnotu. Může-li člověk učinit tento krok, pokud je ještě na zemi a pokud může napravit jakékoli špatné skutky, které spáchal, výrazně to zlepší jeho postavení v duchovním světě. Dalším krokem pro „kajícníka poslední minuty“ je zachovat si tento postoj i během příchodu do duchovního světa a udělat vše, co je zapotřebí, aby pokračoval v růstu. Kvalita energie, kterou si zachováváme, může být ovlivněna naším záměrem a aktivní touhou jít dopředu, nebo nás oddělit od dobra a Boha. 16. A co nebe a peklo?
Rozdíl mezi životem ve fyzickém světě a životem v duchovním světě je v tom, že prostředí v duchovním světě odpovídá vnitřním stavům člověka, na rozdíl od fyzického světa, kde je prostředí budováno prostřednictvím vnějších zdrojů. Pokud během našeho života na zemi dozrajeme do nádherné bytosti, pak do duchovního světa půjdeme přebývat do prostředí, které odpovídá těmto kvalitám. Opravdu takové prostředí popisují ti, co měli zážitky s touto krásou, která je mimo čehokoli, co vidíme na zemi.
V duchovním světě se Boží pravda projevuje jako světlo a Jeho láska jako teplo. Proto jednotlivci, kteří v duchovním světě žijí v harmonii s Bohem, žijí ve světle a v teple.
Nebo naopak – pokud někdo zakrněl ve svém duchovním růstu přes neuspořádaný životní styl, vedl egoistický (sebestředný) život, nebo zraňoval jiné lidi, pak jeho duchovní prostředí bude odrazem něčeho z těchto aspektů. Egoistický život na zemi jej zařadí v duchovním světě do oblastí s podobnými egoistickými lidmi, kteří se ještě musí učit hodnotám nesobectví, aby pozvedli svou duši. Prostředí vzdálené od Boha je tmavé, chladné a nehostinné. A odráží to povahu duchů, kteří tam přebývají.
Mezi tímto extrémem existuje mnoho úrovní, reprezentujících stupně duchovního růstu. Hlavním rozhodujícím faktorem o naší úrovni je postoj, podle kterého jsme žili pro jiné a tento postoj rozšiřovali na jiné, aby lidé mohli následovat cestu sloužení a lásky. V tomto smyslu skutky lásky, sloužení a učení jiných mají nejvyšší duchovní hodnotu.
17. Dokud ještě žijeme v našem fyzickém těle, co bychom měli udělat pro lepší přechod v době smrti?
Betty Eadie, autorka knihy „Embraced by the Light“ (Objetí světlem) vysvětluje, jak se osoba, která o duchovním světě nic neví a je nevěřící, stává virtuálním vězněm země. Toto je zvláště pravdivé o těch, kteří zůstávají se zemí svázáni touhou po hromadění majetku, tělesnými choutkami a jinými pozemskými svazky, které jim činí potíže se od země odpoutat a pohybovat se do vyšších sfér. Takoví duchové, jak jíž bylo řečeno při jejích zážitcích blízké smrti, si neuvědomují energii a světlo, které je táhne k Bohu. Chybějící víra a síla dosáhnout tohoto světla způsobuje, že tito neosvícení duchové ve skutečnosti mohou zůstávat na zemi, dokud se nepoučí o vyšší síle, která je obklopuje a je jim nakloněna.
18. Je možný návrat na zem k našim milovaným po příchodu do duchovního světa?
19. Proč lidé na zemi neslyší a nevidí duchy, kteří s nimi usilují navázat kontakt?
Na druhé straně lidé ne vždy rozpoznají, že nastala jejich smrt a jsou zmateni z toho, že nikdo ve fyzickém světě nereaguje na jejich úsilí komunikovat. Nikdo takového ducha ani nevidí, ani neslyší. Proto je důležité, aby člověk již před smrtí věděl o duchovním světě. Jinak vstoupí do svého nového života frustrovaný a ignoruje skutečnost, že do duchovního světa už ve skutečnosti přišel. Duchovní bytost tak bude bloudit a usilovat o navázání kontaktu s těmi, kteří jsou ještě ve fyzickém těle, i když nerozpozná, že došlo k přerušení kontaktu a neuvědomí si, že fyzické tělo je již mrtvé.
Je nutno poznamenat, že ve fyzickém světě je mnoho lidí, jejichž smysly jsou sladěny s vibracemi duchovního světa. Tito lidé mají jiné zážitky než ti, kteří mají zážitky blízké smrti (ZBS), což jim dává mimořádný pohled do duchovní oblasti. Nazývají se jasnovidci (pokud duchovně vidí nebo slyší). Často však není zaznamenávána duchovní komunikace mezi manžely nebo blízkými, kteří do duchovního světa již vstoupili.
Mezi jednotlivce, kteří zaznamenali tyto jedinečné zážitky jsou: Emanuel Swedenborg a Anthony Borgia. Emanuel Swedenborg byl vědec, filozof a teolog z 18.století, který prohlásil, že Všemohoucí mu dovolil časté návštěvy do světa mimo ten náš po dobu více než 25 let. Své obsáhlé zážitky zaznamenal jako zdroj poznání pro jiné, aby pochopili život po životě.
Podobně i Anthony Borgia napsal podrobné informace o životě po smrti založené na duchovní komunikaci s knězem, který odešel do duchovního světa v 19.století.
20. Pomáhají naše modlitby těm, kteří již odešli do duchovního světa?
Modlitba se nikdy neztrácí, protože Bůh se dívá na člověka jako spolutvůrce a předává celé své úsilí pro dobro lidí. Dříve nebo později toto úsilí nutně přinese své ovoce a pomáhá k pozitivnímu pokroku těch, pro které byly tyto modlitby vysloveny. Vyslovením konkrétního jména v modlitbě způsobí, že se k této osobě začne přitahovat kosmická energie. Modlitba za někoho, kdo již odešel do duchovního světa, posune tuto osobu výše a také zajišťuje podporu pro ty, kteří právě do duchovního světa odcházejí. Duchovní bytosti obývající duchovní svět budou dokonce ještě více vnímavější k modlitbám, než jak tomu bylo při jejich životě na zemi. 21. Existuje v duchovním světě čas a prostor?
Existuje tam také prostor, ale celý duchovní svět je odrazem kvality lidí, kteří tam žijí. Kde vládne láska, tam mezi lidmi vzdálenost neexistuje. Duchovní svět se nepodobá našemu trojrozměrnému světu, ale spíše je symbolickým odrazem vnitřní kvality lidí. 22. Můžeme se v duchovním světě těšit fyzickým požitkům jako jsou jídlo, pití nebo sex?
Swedenborg popisuje, že manžel a manželka se těší sexuálnímu vztahu stejně jako na zemi, jen jsou jejich zážitky více šťastnější a bohatší. Je to dáno tím, že když se láska stane duchovní, stává se hlubší a čistší a proto i plně uctívanou. Avšak sexuálním vztahem se nesplodí dítě, protože tam chybí hmotný prvek.
Jelikož je duchovní svět především světem mysli a představ, nejsou pro zachování života ducha zapotřebí potraviny. Člověk si ale může dopřát své fyzické potěšení podobně jako na zemi s jídlem či ovocem. Může si udělat dokonce i banket.
Bylo by vhodné se zde zmínit ještě i o posedlosti ducha nebo o jeho zlozvyku ke smyslovým potěšením, což někdy může vést k uspokojování těchto tužeb prostřednictvím osoby žijící na zemi. Toto je velmi bolestivé pro duchovní růst obou bytostí. Tito duchové se nazývají ovládající nebo posedlí duchové. Neuvědomují si zranění, která způsobují nesprávným způsobem používání jiného těla. Nesprávné nebo neuvážené chování odvádí pozornost bytosti od aktivit, při kterých by měla získávat duchovní a fyzickou vitalitu.
Edith Fiore, psycholožka a autorka knihy „The Unquiet Dead“ (Neklidná smrt), zaznamenává četné kuriózní příběhy klientů, kteří byli pomocí hypnózy schopni posedlé duchy identifikovat a být od nich osvobozeni. Dr. Fiore je jedna z řady mnoha profesionálů, kteří používají hypnózu k očišťování od posedlosti a k léčení lidí od emocionálních traumat, způsobených duchovní posedlostí. Ukazuje se, že posedlého a se zemí spojeného ducha lze poučit o existenci a zákonech duchovního světa a tak je možné tohoto ducha osvobodit a on pak může zahájit svou vzestupnou cestu v duchovním světě. Klient se tak zbaví duchovní zátěže a může pak plnohodně žít emocionálně zdravým životem na zemi. 23. Co se stane s člověkem, který spáchá sebevraždu?
Podle některých psychologů byl život člověka sebevraždou na zemi zkrácen a tak i jeho práce na zemi zůstala nedokončena. Bude potřeba toto nedokončené období v duchovním světě odčinit tak, aby na zemi pomáhal osobě, která byla sebevraždou nejvíce zraněna.
Protože motivem sebevraždy je většinou vyhnout se neštěstí, můžeme předpokládat, že duch si vezme takové neštěstí s sebou do duchovního světa. Proto jakékoli problémy, které zažíváme na zemi, je vždy lepší vyřešit na zemi. (poznámka překladatele: Například člověk má na zemi Bohem daný účel, který má provést za 80 let. Pokud si však tato osoba v 60. letech vezme svůj život, pak zůstane 20 let života na zemi nedokončených. Na zemi tento člověk byl součástí společenství, které nyní chybí). 24. Má utrpení na zemi duchovní hodnotu?
A také často jen přes utrpení dokáže člověk ocenit Boží milost a slávu. Pokud někdo vidí utrpení jako prostředek k hlubšímu pochopení Boží lásky, nebo pokud se chce stát Bohu podobným, pak takové utrpení bude mít velkou hodnotu. 25. A co teorie reinkarnace?
2. Pokračující duchovní růst prostřednictvím lásky a sloužení druhým je centrálním aspektem věčné existence.
3. Po vstupu do duchovního světa neztratíme zájem o záležitosti našich milovaných nebo o lidstvo na zemi. Získáme prospěch a užitek z pomoci lidem na zemi k vyšší pravdě a věčné lásce.
4. Při vstupu do duchovního světa je extrémně důležité se obrátit ke světlu pravdy a přijímat rady od duchovního vůdce. Pokud osoba zemře a ignoruje existenci duchovního světa, bude výsledkem spoutání se zemí nebo duchovní posedlost a zábrana v duchovního růstu. Modlitba nebo volání o pomoc by mělo být dostačující při procházení přes „tunel“ ke světlu, tak jak to popisují zážitky blízké smrti.
Většina psychiatrů, kteří se přiklánějí k teorii reinkarnace, nevěří, že duch hned po smrti musí vstoupit do jiného fyzického těla. Dlouhé období (století podle fyzického času) trvá soustavný růst bytostí, které mají taková poslání, že dočasně navštěvují zemi a duchovně vedou a učí lidi na zemi. Psychiatři, kteří věří v jednoduchou inkarnaci, popisují podobně návrat pomáhajícího ducha. Ten s námi spolupracuje v tak blízkém propojení, že myšlenky a pocity jsou smíšené a tito lidé pak mají dojem svého „minulého života“.
Zástupci obou teorií sdílejí přesvědčení, že nejlepší je existovat ve věčnosti, ale bez reinkarnace. Reinkarnisté toto vidí jako osvobození duše od iluzí, kdy jsme si už vzali poučení z fyzického života. Jiní věří, že Božím ideálem pro člověka je rozvíjet se skrze lásku a sloužení v tomto pozemském životě a v tom pokračovat i v dalším životě bez potřeby reinkarnace.
26. Jsou andělé odlišní od ducha lidí, kteří žili na zemi?
Boží andělé jsou nádherné zářící bytí světla, tvarem podobné člověku, často nádherně oblečeni, se schopností mluvit, jednat a zcela s námi komunikovat. Na druhé straně také písma říkají, že „padlí andělé“ jsou duchovní bytí, která jsou také od Boha, ale vybrali si nereagovat na světlo a odvrátili se od Boha. Takoví padlí andělé se snaží oddělit nebo odvrátit pozornost lidí naplnit si svůj účel života, což znamená žít naprosto jako Boží děti.27. Existují andělé a démoni?
Z tohoto důvodu také v duchovním světě existuje zlo a temno. Temno je výsledkem ignorance a nedostatku pochopení účelu života. Duchovní průvodci budou osvěcovat dobrovolné duše a nabízet jim duchovní růst do světla a tepla ve vyšších oblastech. Některá duchovní média nás informují, že ignorování potřeby duchovního růstu způsobuje, že bytost může zůstávat na tmavém místě po dlouhou dobu.
Kromě této ignorance jsou v duchovním světě také tmavé síly vytvořené lidmi, kteří měli na zemi pomstychtivé a zlomyslné touhy. Takové síly často nazýváme démonické a ovládají nebo způsobují posedlost lidí na zemi a ti se stávají štváči a podněcovateli kriminality a násilí, sexuálního zneužívání, úchylek a také víry v satanismus. Osoba s podobnými sklony na zemi bude nutně tažena v duchovním světě k podobnému společenství. Místo, kde takové bytosti přebývají, můžeme s určitostí nazvat peklo.
Avšak každý už tady na zemi by měl vědět, že Bůh lásky trpí pro ty, kteří jsou v temnotě, ignoranci a v bídě. Ale vždy na základě tužeb a dobrovolnosti je duchovní bytosti nabídnuta příležitost pro vzestupnou cestu. Jedna kniha, posledně znovu publikovaná, od Franchezza „A Wanderer in the Spirits Lands“ (Putování v duchovních oblastech) je živým popisem těchto procesů růstu a rozvoje. 28. Procházíme nějakým soudem za náš život na zemi?
29. Existuje v dalším životě také manželství? Pokud jsem ženatý/vdaná budeme dále manželem/manželkou?
Je tomu skutečně tak, že milující manželé jsou největším Božím darem. Tato manželství, ve kterých se projevuje mezi partnery Boží láska, jsou věčná. Každá osoba zažívá hluboký vnitřní vztah lásky s Bohem a se svým partnerem. Takové manželství je sjednocením, kde každý jedinec pokračuje v růstu blíže k Bohu a ke vzájemnému manželskému vztahu. Když by se děti narodily na zemi do takové manželské jednoty a žily v této rodinné jednotě, pak jejich vztahy pokračují i v duchovním světě. 30. Existuje nějaká rada pro závěť svého majetku?
